Moldavská horská dráha
Moldavská horská dráha (nazývaná též Teplický Semmering) je lokálkou vedoucí ze severočeské uhelné pánve až na samotný hřeben Krušných hor. Trať byla postupně vystavěna v letech 1887 – 1885. Na 40 kilometrech trasy dráha překonává výškový rozdíl 497 m a maximální sklon je až 36 ‰. Na trati se nachází množství mostů a tunelů.
Naše putování začne na nádraží v Mostě. První část cesty vede průmyslovou krajinou. Kolem seřazovacího nádraží v Kopistech se přiblížíme k závodu Chemopetrol, který objedeme z východní strany. V těchto místech se nachází i řada pozůstatků důlní činnosti.
Zastavíme v zastávce Litvínov město. Název však lehce klame, tato zastávka je dál od centra, až za obchvatem. Poté dorazíme na nádraží Louka u Litvínova, které je významnou železniční křižovatkou. Křížíme se zde s tratí z litvínovského hlavního nádraží (na které nejedeme) do Teplic.
Toto nádraží má zapomenutou vojenskou historii. V roce 1918, bezprostředně po vzniku Československa, vypuklo německé povstání v pohraničí. O toto nádraží svedla vítězný boj československá armáda s německými povstalci.
Úsek tratě od nádraží v Louce až po její konec je oficiálně prohlášen za kulturní památku. Pokračujeme dál a po zastávce v Lomu přijíždíme do Oseka. Na místním nádraží se nachází malá expozice věnovaná historii Moldavské dráhy. Pozornější návštěvníci si mohou všimnout miniatury hradu Rýzmburk vedle budovy. Hrad samotný se nachází necelé 3 kilometry od nádraží po červené značce. V centru Oseka je také dochovaný cisterciácký klášter.
Za zastávkou v Horním Háji se po levé straně nachází strážní domek, v němž se narodila Hana Benešová, kdysi československá první dáma. Poté přijíždíme do Hrobu. Největší místní zajímavostí je viadukt přes údolí potoka Bouřlivec, přes který pojedeme. Tento viadukt má úctyhodné rozměry, a to výšku 34 metrů a délku 146 metrů. Za viaduktem trať stoupá stále strměji. Po zastávce ve Střelné přijíždíme na unikátní nádraží v Dubí, kde dochází k tzv. úvrati. Abychom mohli pokračovat dál, musíme změnit směr jízdy, takže strojvedoucí si zde musí přejít na druhý konec vlaku.
I zde na nádraží se nachází pěkné železniční muzeum, podařilo se uvést do původního stavu dopravní kancelář a kancelář přednosty stanice. Město Dubí se nachází značně daleko. Nádraží, na které přijedeme, je v hlubokém lese.
Po vykonání úvrati trať stoupá stále strměji, po úbočí Krušných hor. Úsek z Dubí je asi nejpěknější z celé trati. Přijíždíme do Mikulova. Vesnice se nachází hluboko v údolí, vlak zastaví vysoko nad ní. Je zde spatřitelný vrch Bouřňák o výšce 869 m, který v zimě nabízí možnosti lyžování. Lepší přístup na Bouřňák je ale až z další zastávky za Mikulovem. Než tam ale dorazíme, musíme projet dvěma tunely. První tunel se nachází hned za zastávkou v Mikulově a má délku 334 metrů. Mezi tunely se nachází ještě jeden menší viadukt, o výšce 31 metrů a délce 117 metrů. Druhý tunel je dlouhý 210 metrů.
Za tímto technickým unikátem se nachází zastávka Mikulov-Nové Město. Právě odtud je nejdostupnější vrch Bouřňák, asi 2,5 km po zelené značce. V zimě si na své přijdou i běžkaři. Právě zde začíná velké množství tras pro běžkaře s upravenou stopou. A pokud pojedete v létě, nezapomeňte si s sebou vzít jízdní kolo, můžete odsud vyrazit na svou cestu po hřebenech Krušných hor.
Naše putování končí na nádraží na Moldavě, těsně před státní hranicí s Německem. Nádražní budova je monumentální a pamatuje ještě dobu, kdy vlaky jezdily dál do Německa a měla zde své kanceláře i pohraniční stráž. Stav nádraží však není moc uspokojivý a rekonstrukce je v nedohlednu. Koleje končí přímo na státní hranici pod silničním mostem.
V posledních letech se diskutuje i o tom, že by trať mohla opět pokračovat do německé obce Holzhau a odtud dál do města Freiberg. Zatím však k tomu nedošlo. Po bývalé trati v úseku Moldava – Holzhau vede dnes pěší cesta. Z Holzhau dále ve směru Freiberg je možné pokračovat německým vnitrostátním vlakem.
| Rok vzniku | 1877 – 1885, postupně ve čtyřech etapách |
| Délka tratí | 39,1 km |
| Jízdní řád | |
| Internetové stránky |